Obsah
Zvažujete podat návrh na nařízení exekuce?
Zde Vám poskytujeme základní informace o exekučním řízení
1) Kdo je soudní exekutor ?
Soudní exekutor je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, v rámci něhož exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnost podle exekučního řádu. Soudním exekutorem může být jmenován pouze občan České republiky, který mj. má úplné vysokoškolské právnické vzdělání, je bezúhonný, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a složil exekutorskou zkoušku.
Mezi nejvýznamnější povinnosti exekutora patří povinnost nezávislosti, vázanost Ústavou, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu danými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení, zákaz jiných výdělečných činností, povinnost mlčenlivosti a povinnost provádění exekucí v pořadí, v jakém byly zahájeny. Exekutor má postavení úřední osoby při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.
Povinnost mlčenlivosti soudního exekutora
Exekutor má též velmi striktně stanovenou povinnost mlčenlivosti. Získané informace je oprávněn využít pouze za účelem provedení exekuce a je přirozeně také vázán povinností mlčenlivosti o všech skutečnostech, které se dozvěděl při provádění exekuční činnosti nebo další činnosti. Této povinnosti ho může zprostit pouze orgán Exekutorské komory České republiky, a pouze v nezbytné míře a pro jednotlivý případ. Povinnost mlčelivosti trvá i po zániku výkonu úřadu exekutora. Ze zákona samotného vyplývá, že porušení povinnosti mlčenlivosti exekutora je stíháno možnou sankcí kárného opatření a zakládá povinnost k náhradě škody, která porušením povinnosti mlčenlivosti vznikla.
Odpovědnost exekutora za škodu
Je zakotvena zvláštní zákonná odpovědnost exekutora za škodu způsobenou v souvislosti s činností podle Exekučního řádu (tj. jak výkonu exekuční, tak i výkonu další činnosti), a to odpovědnost za škodu objektivní povahy s možností liberace exekutora. Pro poškozeného z toho vyplývá praktický důsledek, že může uplatnit svůj nárok na náhradu škody způsobené exekutorem při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů nebo při činnostech vykonávaných z pověření soudu (např. doručování písemností soudu, výkon činnosti soudního vykonavatele dle OSŘ) jak přímo vůči exekutorovi (v režimu exekučního řádu) tak i vůči státu v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
2) Činnost exekutora
Dle Exekučního řádu vykonává exekutor nucený výkon exekučních titulů (dále jen "exekuční činnost") a další činnost. V rámci další činnosti může (a) poskytovat právní pomoc po vydání exekučního titulu, jakož i v souvislosti s exekuční činností a další činností, (b) sepisovat listiny a vykonávat jinou činnost
Další činností exekutora může být:
- (a) právní pomoc oprávněnému či povinnému po vydání exekučního titulu, jakož i v souvislosti s exekuční činností a další činností,
- (b) sepisování listin - exekutorských zápisů (o dohodě účastníků se svolením k vykonatelnosti nebo o osvědčení skutkového stavu děje nebo věci),
-
(c) jiná činnost, pod kterou lze podřadit dle dikce exekučního řádu:
- (ca) úschovy (peněz, listin nebo movitých věcí),
- (cb) provádění dobrovolných dražeb
- (cc) jakékoliv činnosti na základě pověření soudu (doručování písemností soudu, činnost soudního vykonavatele atd.).
3) Jak zahájit exekuční řízení ?
Podmínkou, aby soudní exekutor mohl provést exekuci je v první řadě tzv. exekuční titul, který je po materiální i formální stránce vykonatelný. Věřitel, resp. osoba oprávněná z exekučního titulu, kterým má pravomocně přiznanou pohledávku, si může libovolně zvolit k provedení exekuce soudního exekutora, přičemž každý soudní exekutor má celostátní působnost. Soudní exekutor potřebuje k výkonu exekuční činnosti pověření exekučního soudu, které mu soud udělí spolu s rozhodnutím o nařízení exekuce na základě návrhu oprávněného. Oprávněný podává návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora přímo vybranému soudnímu exekutorovi a exekutor následně předá návrh na provedení exekuce soudu spolu s žádostí o pověření k provedení exekuce nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu oprávněného na nařízení exekuce.
Exekuční titul
Exekuční řízení je řízením, v němž vystupují dvě strany - oprávněný a povinný - tradiční terminologií věřitel a dlužník - které mají protikladné zájmy a vedou spor. Tento spor však již není sporem o nárok plynoucí z hmotného práva jako v řízení nalézacím, ale sporem o nárok judikovaný. Judikované právo na rozdíl od nároku plynoucího z práva hmotného musí být po nabytí právní moci rozhodnutí respektováno jak účastníky řízení, tak i státem a všemi jeho orgány. Tato vlastnost je nazývána závazností a je vyjádřena institutem právní moci. Vykonatelnost je vlastnost rozhodnutí, která dovoluje oprávněnému (věřiteli) dovolat se i nuceného uskutečnění takového rozhodnutí. Takové rozhodnutí, které je veřejnou listinou, se nazývá exekučním titulem. Pro provedení exekuce je tedy nezbytný jak závazný (pravomocný) tak i vykonatelný exekuční titul. V některých případech však postačuje, aby exekuční titul oplýval alespoň doložkou o vykonatelnosti. Typicky předběžná opatření vydaná prvostupňovými soudy jsou vykonatelná dnem doručení povinnému, zatímco pravomocnými se mohou stát teprve poté, co o nich bude rozhodnuto soudy druhého stupně. Nutno upozornit, že exekuční titul (zejména v případě rozsudku) musí být opatřen nejen potvrzením (doložkou) o nabytí právní moci, ale i doložkou o nabytí vykonatelnosti.
V exekuci je pravidlem exekuční titul vydaný soudem v civilním nalézacím řízení. Typicky se jedná o rozsudky, usnesení, platební rozkazy, směnečné platební rozkazy a soudem schválené smíry, ukládající povinnost jednomu z účastníků.
Ne všechna soudní rozhodnutí se však mohou stát exekučním titulem. Titulem nebudou jednak rozhodnutí mající pouze určovací povahu, včetně zamítavých rozhodnutí a rozhodnutí nepřiznávajících nárok. Také konstitutivní rozhodnutí a rozhodnutí ukládající projev vůle nebudou exekučním titulem.
Jisté problémy se mohou vyskytnout při provádění exekuce na základě rozhodnutí soudu cizího státu. Vzhledem k tomu, že podmínkou nařízení exekuce na základě rozhodnutí soudu cizího státu, je vzájemnost provedení exekuce rozhodnutí českých soudů v příslušném cizím státě, je třeba nejprve přezkoumat naplnění této podmínky.
Exekuční řád připouští provedení exekuce i na podkladě jiných exekučních titulů, které nemusí být dokonce ani výsledkem jakéhokoliv řízení. Klasickým případem je notářský zápis. Ten se totiž stává exekučním titulem pouze na základě výslovného souhlasu dlužníka s vykonatelností zápisu za poměrně přísných podmínek exekučního práva. Právě povaha notářského zápisu, který není rozhodnutím, znamená, že se stává titulem výlučně na základě svobodně prohlášené vůle dlužníka. Předmětem jeho prohlášení může být peněžitá pohledávka nebo realizace zástavních práv.
Nově je samotným exekučním řádem připuštěn i další universální exekuční titul, a to exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti. Pro sepis exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti jsou stanoveny shodné podmínky jako pro sepis notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti.
Dalším zvláštním exekučním titulem je vykonatelný rozhodčí nález. V rozhodčím řízení dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, jsou rovněž řešeny soukromoprávní spory a je poskytována ochrana subjektivním právům. Rozhodčí řízení patří mezi tzv. veřejnoprávní soudnictví, které není prolomením státního monopolu na zajišťování ochrany subjektivních práv. Díky tomu byla přiznána rozhodčím nálezům exekuovatelnost.
Exekučním titulem jsou rovněž vykonatelná rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smíry schválené těmito orgány a vykonatelná rozhodnutí a výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.
4) Podat návrh na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi či zvolit výkon rozhodnutí soudní cestou
Exekuční řád umožňuje, aby věřitelé i nadále v nezměněném rozsahu využívali jak výkon rozhodnutí prováděný soudem podle občanského soudního řádu ("OSŘ"), tak i nedobrovolné dražby podle zákona o veřejných dražbách. Exekuční řád je ale oproti OSŘ účinnější v tom, že dává soudu na každý úkon lhůtu, ve které musí soud rozhodnout. Jinými slovy to znamená, že do 15 dní od doručení návrhu na zahájení exekuce musí být nařízena exekuce. Protože základní zásadou úspěšné exekuce je rychlost, mnohdy bude dlužník vyrozumíván o exekuci až poté, co mu bude zablokován účet, popř. začne srážení ze mzdy, nebo bude na dveře klepat soudní exekutor, aby sepsal a odvezl movité věci. Ustanovení o procesní lhůtě dané soudu je jedním z největších výdobytků exekučního řádu a lze tak předpokládat podstatné urychlení celého řízení na rozdíl od řízení o výkon rozhodnutí, kde lhůta pro nařízení exekuce stanovena není.
Nejdůležitějším důsledkem nařízení exekuce je tzv. generální inhibitorium, tedy zákaz nakládání s majetkem. Toto inhibitorium je generální v tom smyslu, že postihuje všechen majetek povinného, tedy i ten, o kterém exekutor či soud v době nařízení exekuce neví. Tato šíře inhibitoria je však vyvážena povolením jistých výjimek. Jedná se o nakládání s majetkem v mezích běžné obchodní činnosti, při uspokojování základních životních potřeb a správa a údržba majetku.
Součinnost třetích osob je novinkou. Soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři a právnické a fyzické osoby, jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o majetku povinného, které jim jsou známy z jejich úřední činnosti. Policie České republiky je povinna poskytnout exekutorovi na jeho žádost ochranu a součinnost při výkonu exekuční činnosti. Banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva, pojišťovny, fondy, obchodníci s cennými papíry jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o číslech účtů povinného, jakož i o jejich stavu a změnách a údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného. Pošta je povinna oznámit exekutorovi, zejména totožnost osob, které si pronajímají poštovní přihrádky nebo jiná doručovací místa, údaje o počtu tam došlých zásilek a jejich odesilatelích, úhrn peněžních prostředků docházejících povinnému poštou nebo do jeho poštovní přihrádky a rovněž je povinna umožnit exekutorovi tyto údaje získat na poště a správnost údajů oznámených poštou na místě prověřit. Provozovatelé telekomunikačních služeb jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost telefonní, dálnopisné a telefaxové stanice užívané povinným a údaje o nich. Pojišťovny jsou povinny oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost výplaty pojistných plnění ve prospěch povinného. Dopravci a zasilatelé jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost odesílatele a adresáta přepravovaného nákladu, stejně jako údaje o přepravovaném zboží, je-li to třeba k provedení exekuce.
5) Jak tedy exekuce probíhá ?
Jednotlivé fáze exekučního řízení dle exekučního jsou následující:
- 1. Návrh na provedení exekuce
- 2. Výzva k doplnění, opravě či upřesnění návrhu (v případě vad návrhu)
- 3. Usnesení o nařízení exekuce
- 4. Vydání exekučního příkazu
-
5. Některá z možných forem obrany povinného proti exekuci
- a) odvolání (proti usnesení o nařízení exekuce)
- b) návrh na zastavení exekuce (buď částečně či v plném rozsahu)
- c) návrh na odklad exekuce
- d) dobrovolné splnění vymáhané povinnosti
- e) uplatnění námitky podjatosti exekutora
- 6. Samotné provádění exekuce poté, co bylo zamítnuto odvolání, návrh na zastavení či odklad, popř. námitka podjatosti byla soudem zamítnuta
- 7. Vylučovací žaloba
- 8. Rozvrh
- 9. Vymožení nákladů exekuce
Návrh na provedení exekuce
Samotné exekuční řízení se zahajuje na návrh podaný soudnímu exekutorovi, který jej do 15 dnů předloží exekučnímu soud. O návrhu musí věcně příslušný soud (obecní soud povinného) rozhodnout ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od jeho předložení. Návrh musí podat oprávněný podat přímo exekutorovi, který má exekuci provést. Oprávněný může rovněž využít možnost, aby pro něj návrh na provedení exekuce sepsal přímo exekutor na základě listin předložených oprávněným. Exekutoři jsou oprávněni provádět exekuce po celém území České republiky.
Návrh na nařízení exekuce musí kromě obecných náležitostí (jméno, příjmení a bydliště účastníků, kdo ho činí, které věci se týká, co navrhovatel sleduje, data a podpisu) obsahovat také označení exekutora, který má být soudem pověřen k provedení exekuce, dále pak označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena, uvedení rozsahu, v jakém byla povinnost splněna a také důkazy, kterých se oprávněný dovolává. S výjimkou návrhu na nařízení exekuce který bude zaslán soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně, musí být k návrhu na nařízení exekuce připojen originál nebo úředně ověřená kopie exekučního titulu s doložkou vykonatelnosti, popř. stejnopis notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti.
Nařízení exekuce a pověření exekutora
Po podání návrhu na nařízení exekuce je druhou fází rozhodování o nařízení exekuce samotné zde zaujímá nezastupitelnou roli exekuční soud (Okresní soud povinného). Největšími výhodami úpravy v exekučním řádu oproti občanskému soudnímu řádu je bezesporu (1.) zavedení 15 denní lhůty jak pro soudní exekutory, tak pro exekuční soudy pro nařízení exekuce - lhůty stanovené soudům pro rozhodování povedou k rychlejšímu vydávání rozhodnutí a tím i k efektivní ochraně subjektivních práv (2.) skutečnost, že soud neuvádí, jakým způsobem bude exekuce provedena. Exekutor není nařízením exekuce omezen ve výběru způsobů provedení exekuce a bude proto možné, aby najednou jednotlivými exekučními příkazy postihnul veškerý majetek povinného, pokud o něm ovšem bude mít vědomost. (3.) generální inhibitorium na majetek povinného - po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný a (4.) vymezení odvolacích důvodů proti nařízení - odvolací důvody jsou omezeny na namítání skutečností rozhodných pro nařízení exekuce.
Vydání exekučního příkazu
Exekučním příkazem se rozumí příkaz k samotnému provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v exekučním řádu. Ihned po vydání usnesení o nařízení exekuce (tedy aniž by bylo doručeno dlužníkovi!) je oprávněn exekutor vydat exekuční příkaz. Jeho vydání má řadu zásadních důsledků: a) jednak se jím upřesňuje, který majetek bude postižen a vyplývá z něj i způsob provedení exekuce, b) důsledkem doručení exekučního příkazu dlužníkovi či poddlužníkovi je bezvýjimečné inhibitorium, tedy bezvýjimečný zákaz povinnému nakládat s majetkem, který je postižen exekučním příkazem, c) okamžik doručení exekučního příkazu určuje pořadí prováděné exekuce při konkurenci více druhů exekuce (správní, výkonu rozhodnutí, provádění exekuce). Exekuční příkaz ovšem může být vydán pouze na majetek, který je přesně určen a exekutor jej tedy zná. Na majetek, který exekutor nepostihl exekučním příkazem se dále vztahuje generální inhibitorium jako důsledek nařízení exekuce soudem a povinný může tohoto majetku použít k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti, popř. k uspokojování základních životních potřeb.
V okamžiku doručení usnesení o nařízení exekuce a případně také exekučního příkazu se poprvé seznamuje povinný se skutečností, že jeho majetek bude použit na úhradu pohledávky věřitele. V tomto okamžiku může povinný (dlužník) poprvé zvolit advokáta a jeho prostřednictvím se bránit proti dopadům nařízené exekuce. Nutno poznamenat, že o všech těchto procesních prostředcích obrany povinného, s výjimkou dobrovolného splnění, rozhoduje soud.
Způsoby provedení exekuce
Exekuční řád zajišťuje větší efektivitu provádění exekucí soudním exekutorem i tím, že exekuci může soudní exekutor provést v jednom exekučním řízení více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby (např. prodejem nemovitosti, přikázáním pohledávky apod.), a to i současně, způsob provedení exekuce přitom určuje soudní exekutor. Věřitel tak nemusí, jako tomu bylo doposud, čekat na výsledek jednoho způsobu exekuce než započne s jiným, ale souběžně může být prováděna exekuce více způsoby. Povinný tedy nemůže namítat (tak jako u výkonu rozhodnutí), že exekuce je prováděna způsobem zjevně nevhodným, protože sám zákon (exekuční řád) dává exekutorovi možnost provádět exekuci najednou několika způsoby.
6) Kolik mě to bude stát ?
Dle zákona je exekutor oprávněn požadovat zálohu na náklady exekuce, přičemž záloha na náklady provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50% odměny, s tím, že za základ se považuje výše pohledávky, která má být vymožena, a v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50% odměny stanovené pro takovou exekuci. Záloha se nepožaduje u oprávněného, u kterého jsou splněny podmínky pro osvobození podle zvláštního předpisu nebo jde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte.
Jinak ovšem náklady exekuce a náklady oprávněného platí povinný, takže v konečném důsledku je vymáhání pohledávek soudním exekutorem pro věřitele levné. Odměna exekutora, které je součástí nákladů exekuce, je stanovena tarifem, který jako vyhlášku vydává Ministerstvo spravedlnosti. Mimo tarifní odměnu lze sjednat smluvní odměnu mezi oprávněným a exekutorem. Úspěšné provedení exekuce tedy záleží na aktivitě soudního exekutora, který je na ní hmotně zainteresován.